Humor je koření života
Povím to sám |
|
Můj brácha je někdo !!!
Tak já jsem vrták, jóóó ?
- Vy jste to řekla !
- Vy néé ?
- Tak kdo to byl ?
- To byla určitě ta Čůza ! Dnes ji tady ale nevidím.
- Já jsem Lojza Šmidla. Pan školník !
- Nic Vám to neříká?
- Bráchu ale znáte, ne? Bývalý archivář. Třídil starý papíry.
- Přece Pidla a Šmidla. My jsme asi dvojvaječný, když se o nás říká,
že se podobáme jak vejce vejci.
- Brácha povídal: "Podívej, kam jsem to dotáh. Ze Šumavy do Evropy.
- Já mu řekl: "Spíš tě tam vykopli, abys tady nedělal ostudu.
- To se naštval. Povídá: „Jdi do pr-r-r . . .“ (kašle)
- Promiňte, že kašlu. Neměl bych radši pípnout?
- Kdo by na to dneska nekašlal, spíš se . . .(kašle)
- Pardon, chtěl jsem říct se ne-vykašlal.
- Dyť je to k po . . . (zase kašle). Pardon - Píp.
- Vidíte, já to nedopovím.
- Říkal : "Jdi do Prrr- ahy. A já říkal: „Dyť je to k po - usmání.“
- Tak se mě to p . . . podařilo místo pípnutí nahradít slovem po- usmání.
- Co já v tý Praze budu dělat ? Dyť já na tý mý škole jsem důležitý.
- Kdo by tu dával informace, kdybych byl v Praze ?
- Co jste mysleli, když jsem na to kašlal.
- Já bych sprostý slovo nevyslovil ani za zlatý – tóó - nóó – tento.
- Ta Čůza říká, že jsem vrták. Prý se do všeho vrtám.
- Kdybych prý radši udělal, aby tekla teplá voda a netekly záchody.
- To mi ale neuteče.
- Když někdo přijde do školy a někoho hledá, tak by mi utýct mohl.
- Když mu řeknu, že pan ředitel je ve druhém poschodí,
tak je rád, že mu ty informace dám já.
- A ještě mě pochválí, že nemusí lízt tak vysoko.
- Co by taky ten ředitel mu mohl dát uspokojujícího.
- Dyť on už nechce uspokojit ani tu Čůzu, která za ním pořád leze.
- Von se před ní zamyká !!!
- Tudle jsem u něj byl na kafi. Má dobrý. Zrovna zvonilo na přestávku.
Povídá: „ Rychle Lojzo zamkni, než sem ta stará vleze. Já už na to
nemám. Ani nervy, natož . . .“ Ani to nedořekl a už někdo klepal.
- Poslal mě poslechnout, kdo to je.
- Byla to opravdu ta Čůza. Za dveřmi škemrala jako ty jeskyňky,
když chtěly Pacholíčka.
- Vona ale nechtěla Pacholíčka. Říkala: „Ty pacholku, kterou tam
zase máš ?“
- To víte, pozdní žhavá láska.
- Ani já neotevřel. To by asi kór neunesla, že je zavřený s chlapem.
- Tak jsem se rozpovídal o tom jejím zapáleným zadku,
spíš se snad říká lýtkách, ale těm jejím se už ani lýtka říkat nedá.
To byste museli vidět. A ty kolena, a stehýnka, když si vezme legíny !
- Ale k pokoukání to moc není.
- Brácha říkal - to jako mně: „Jdi do Prahy a uč se tam francouzsky!“
- O něm prý taky říkaj, že za ním lezou samý mladý.
- Ale on je prý potřebuje na překládání.
- Tak jsem mu řekl : "Přeci nejsi tak starej, aby sis nepřehazoval sám
jednu nohu přes druhou."
- Prý jsem Pako, když si myslím, že se jedná o překládání nohou.
- Tak jsem mu řekl, že do tý Prahy půjdu, abych se dozvěděl,
co to francouzký Pako znamená česky.
- Teď ale musím jít ke vchodu kdyby někdo přišel,
aby o ty mé informace nepřišel.
- A o tom, jak jsem se měl v té pražské francouzské restauraci,
vám řeknu příště.
- o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o -
|
