Humor je koření života
Další pytlík příběhů |
|
Pozor změna: Číslování "příběhů" zdola, aby na začátku bylo vidět, že byl přidán další příběh.
27. Kdopak to řek ?...
Já vím, že je to "hovorově". Paní učitelka českého jazyka by řekla :
" Míro, Míro, ty bys už tu maturitu neudělal !"
A co na to já ?
Lidi (nebo lidé ?) říkají - kdypak to bylo, copak udělal tak strašnýho,
copak je to, načpak to potřebuješ, pročpak to děláš ? ? ?
Já vím ! To všechno je "hovorově". "Spisovně" by to bylo bez "pak".
Proč bychom měli hovořit "spisovně", když hovoříme?
Paní učitelka by asi řekla: "To je logika, Míro ! Byl vytvořen "spisovný jazyk" !
Tím se máme řídit !".
Tak se omlouvám. Aspoň (nebo alespoň ? ) na chvíli
(podle vzoru nůše je měkké "i" - chvíle jako nůše ). To je ale "guláš".
Tak já teda (nebo tedy ?) napíši :
Kdo to řekl ? (místo kdopak )
nebo řek ? Ale neříkejte, že neumíte česky a že se nedivíte, proč ti,
co si v té češtině nejsou jisti, tak rádi používají anglických slov
( nebo anglická slova ? ) Tam se mohou případně vymluvit,
že to není angličtina anglická, ale americká,
nebo z Austrálie, z Indie, z jižní Afriky, nebo ta "jejich".
26. Karel Šíp vyprávěl : (řek, řekl )
Jeden moderátor chtěl sdělit dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou.
Nejprve tu špatnou :
"Dva poslanci onemocněli nemocí šílených krav."
A ta dobrá zpráva ?
Při nemoci šílených krav se musí utratit celé stádo !
25. Současný folklór ( Listopad 2009)
Povídala kráva krávě:
"Neruš, čtu si skripta právě !
Já jsem totiž chytrá kráva
a studuji v Plzni práva.
Až tam přijdu čtyřikrát,
budu dělat doktorát."
Druhá kráva nato vece :
"Doktorát, ten získáš lehce,
ba i diplom dostaneš,
ale krávou zůstaneš !"
24. Pak že jsou Češi lakomí.
Nehorázně dlouhá fronta aut stojí na dálnici.
--Najednou zepředu přijde člověk
--Jeden z řidičů se zeptá:
--"Zatím mám 16 litrů benzinu, ( Došlo mailem )
23.
TAKHLE DOPADNEME VŠICHNI ? Tři sestry žijí ve společném domě. Jednou večer si nejstarší sestra napustila vanu v koupelně v 1. patře. Když do ní opatrně lezla, zarazila se a volala na sestru: "Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?" "To nevím, přijdu nahoru a podívám se!" V půli schodiště se zastaví a volá: "Chtěla jsem jít nahoru nebo dolů?" Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry. Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a říká: "Musím zaklepat, doufám, že nebudu taková jako moje sestry..." A zavolá na ně: "Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám kdo klepal..." ... tak doufám, že takhle taky nedopadnu... hergot, tak teď nevím, chtěl jsem ten meil poslat nebo vymazat???
22.
Starší paní vyleze do plné tramvaje. Ráda by si sedla.
Nahlas zavzpomíná: "Bývaly doby, kdy byli džentlmeni."
Ozve se jeden z nejmladších:
"Ale paní, džentlmenů je tu plno, ale místo není."
21.
Na lavičce sedí malý chlapec a pláče.
„Co se děje?“, ptá se děda, který jde kolem. „Pláču, protože nemůžu dělat věci, co dělají velcí kluci.“
Děda si sedne vedle něho a pláče taky.
20. Dva důchodci zazvoní u dveří. „Dobrý den, vybíráme na domov důchodců.
Nedal byste nám, pane, něco?“
„Ale s radostí. Moji tchyni.“, odpoví chlapík. 19. „ , jak jsme se v mládí honili za pěknýma holkama?“
Druhý starší pán přemýšlí a odpoví: „Jasně, že pamatuji,
ale nemůžu si vzpomenout proč.“
18.
Sedí stařenka a stařeček na lavičce a vzpomínají.
„Když jsem býval mladý, znal jsem jednu nádhernou holku, krev a mlíko.
Jmenovala se Anička Nováková. Kdo ví, co s ní dneska je.“
„Ale, dědečku,“praví stařenka. „To jsem přece já.“
17.
Přijde děda do bordelu a přeje si nějakou pěknou ženskou.
Bordelmama na to: „Ale dědo, vy už to máte dávno za sebou.“
„A kolik jsem dlužnej?“
16.
Babička se ptá lékaře: "Pane doktore, jak se jmenuje ten Němec,
co mi schovává věci?"
"Alzheimer, babičko."
15.
Babička si stěžuje sousedce: "Manžel ztrácí paměť.
Včera si vlezl do vany oblečený."
"To musel být úplně mokrý", povídá sousedka.
"Ale vůbec ne. Zapomněl pustit vodu."
14.
Stojí důchodce před samoobsluhou s prázdnou taškou.
"Byl jsem už nakupovat, nebo teprve jdu ?"
13.
Nechcete si sednout, dědečku?
Jen chlapče seď. Já příští stanici vystupuji."
"Jenom si dědo sedněte.
Tady nejste ve vlaku, ale v parku."
12.
"Už vás někdy opustila žena ?"
"Ale kdepak, ta moje pořád slibuje."
11.
V parku sedí starší muž.
Mladík, co šel kolem, se ho ptá, proč pláče.
"Mám doma mladou a krásnou ženu."
Mladík: "Vy už tolik nemůžete jako dřív, že."
"Ale ne, já můžu furt.
Jen si nemůžu vzpomenout, kde bydlím."
10.
Známá mého známého byla na sjezdu feministek v San Franciscu.
Tam se chlubila jedna Američanka :
„Na muže se musí tvrdě. Já jsem přestala uklízet.
Týden nevidím nic. Po týdnu, ejhle - muž začal uklízet".
Přidala se Němka : „To já jsem přestala uklízet a prát prádlo.
Týden nevidím nic a po týdnu, ejhle - muž začal uklízet a dokonce i prát"
Nakonec vystoupila Češka : "Já jsem přestala uklízet, prát a dokonce i vařit.
První týden nevidím nic, druhy týden nevidím nic.
Třetí týden trochu na levé oko!"
9.
Potkal mne známý, co rád oslavuje.
Povídá: "Asi bych měl chodit do hospody bosý."
"Proč?"
"Když se ráno probudím s botama na nohou,
tak mne hrozně bolí hlava."
8.
Zdál se mi dneska děsný sen,
že jsem byl ze všech hospod vyhozen.
7.
Manžel - manželce : "Jdu do hospody. Obleč se."
"Ty mne vezmeš sebou?"
"Ne, vypínám topení."
6.
Muž přijde domů a ptá se, co je k večeři.
"Nic, něco si udělej."
"Fakt ti nebude vadit, když si něco udělám?"
"Ne, nebude."
Tak šel a skočil z okna.
5.
Slečna vidí rybáře, který má na hlavě cihlu.
Udiveně se ptá, proč ji má na hlavě.
On ji to slíbí prozradit, když přijde zítra.
Když druhý den přišla a posadila se vedle něho,
tak ji pošeptal : "Nikomu to neříkejte.
Na prut nic nechytím, ale na tu cihlu už jste čtvrtá."
4.
Rybář si u vody opékal zlatou rybku.
Chlapec, co šel kolem, povídá:
"Vždyť vám mohla splnit tři přání !"
"To už splnila."
3.
Dva indiáni zabloudili na poušti.
"Vystřel, snad nás někdo uslyší."
Čekají, nic se neděje.
"Vystřel ještě jednou."
"Nemohu, došly mi šípy."
2.
Výletní loď jede kolem opuštěného ostrova.
Někdo mává na loď.
Jeden výletník se ptá kapitána, kdo to je.
"Nevím, ale vždycky má ohromnou radost, že nás vidí."
1.
Děda přijde do ordinace.
Lékař se omlouvá, že přijde hned a povídá:
"Zatím se, dědo, vyčůrejte do té sklenice na skříni !"
Když se lékař vrátil, vidí, že skříň je mokrá a sklenice prázdná."
Teď se omlouvá děda:
"Tak vysoko jsem to nedokázal,
ale když jsem byl mladší, tak jsem doplivnul hodně daleko."
|
