Humor je koření života

  Lojzíkův pytlík  příběhů

  Lojzík je malý Lojza (Alois)

Co se Lojzík naučil z dějepisu :

 

Když byl ještě pračlověk

    - Člověk pochází z opice, která se postavila na zadní.

    - Lidé si nejdřív mysleli, že člověka stvořil Bůh, ale pak přišel Darwin, vykopal staré opičí kosti a podle nich zjistil,

že to bylo jinak.

    - O pračlověku víme jenom z vykopávek, což jsou střepy

a různé kosti.

    - Pračlověk nebyl civilizovaný, tzn. že se nemyl.

    - Pračlověk se vyznačoval tím, že ještě nic neuměl a většinu času proseděl v jeskyni.

    - Když chtěl pračlověk ženu, tak si ji chytil za vlasy a odtáhl.

    - V pravěku lidé moc nemysleli a když na něco přišli,

tak to byla náhoda.

    - Pračlověk zmoudřel, když začal obdělávat půdu.

    - Pračlověk dílem vyhynul a dílem se z něj vyvinuli lidé.

 

Z Říše římské    

     - Ve starém Řecku a Římě byl otrokářský řád. To znamenalo,

že si lidé mohli koupit jiné lidi, aby za ně pracovali.

     - Řekové byli vzdělaní, protože na to měli čas a pracovali za ně otroci.

     - Otroci byli hlavně váleční zajatci, kteří měli štěstí,

že je nezabili.

     - Otrok byl majetek svého pána, třeba jako křeslo nebo ovce.

     - Když v Řecku sportovali, byli u toho nazí a ženské se na ně nesměly koukat.

     - Římský císař měl neomezenou moc, tak si mohl dovolit všechno.

     - Někteří římští císaři byli cvoci, takže třeba zapalovali města

nebo volili do senátu koně.

     - Ve Spartě se hlavně bojovalo. Když se narodilo dítě,

 které se nehodilo do války, tak ho shodili ze skály.

     - Filozof Diogenes bydlel v sudu,

protože mu lidi lezli na nervy.

     - Sokrates se dobrovolně otrávil, protože měl strašně zlou manželku. Jmenovala se Xantipa.

 

Z doby faraónů

      - Pyramidy jsou hrobky faraónů. Byly stavěné tak, aby se

do nich po faraónově smrti nikdo nemohl dostat. Ale lidé se tam stejně dostali, protože zloději se dostanou všude.

      - Egyptský faraón se po smrti nechal předělat na mumii.

Mumie je stará vysušená mrtvola.

      - Egypťané měli divné bohy se zvířecími hlavami. Od krku dolů byl bůh člověk a od krku nahoru třeba čáp.

      - Egypťané byli hodně vyspělí, dokázali otevřít lebku tak,

aby při tom člověk neumřel.

 

Co bylo v Čechách

      - První státní útvar na území Čech musel založit francký kupec Sámo, protože Češi tenkrát ještě nebyli na takové úrovni.

      - Z doby Velkomoravské říše se dochovaly převážně legendy: Když kníže Svatopluk zemřel, zavolal si své tři syny a řekl jim. . . . .

     - Jan Lucemburský měl tak rád bitvy, že se do té poslední vypravil, i když už byl úplně slepý, starý a k ničemu.

      -Jan Lucemburský se proslavil tím, že řekl: Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal. On sám z boje neutekl, protože ho v něm zabili.

      - Manželka Jana Lucemburského se jmenovala paní Lucemburská.

      - Karel IV. byl synem Jana Lucemburského. Na otci se mu nelíbilo, že pořád bojoval, takže sám to nedělal a místo toho

 postavil Karlštejn, Karlův most a Karlovu univerzitu.

      - Karel IV. měl čtyři manželky. Postupně, ne najednou.

Čtyři manželky najednou mohou mít jen muslimové, a to Karel IV. nebyl.

      - Karel IV. byl hodně nábožensky založený, a tak po celém

 světě sbíral staré relikvie, které byly vlastně podfuk.

      - Český král Karel IV., nazývaný Otec vlasti, byl vlastně Němec

a nejdřív se jmenoval Václav.

 

Co bylo za husitů?

     - Janu Husovi se nelíbilo, že se církev má dobře a normální lidi ne, a kázal proti tomu. Tak ho za to upálili. Z upálení Husa vzniklo husitství.

     - Husité byli lidé, co měli Husa rádi, a když byl upálený, tak se naštvali.

     - Husitů se nepřátelé báli, protože jich bylo hodně a byli mazaní.

     - Husité někdy ani nemuseli bojovat. Stačilo, když zazpívali a nepřítel hned prchnul.

     - Jan Žižka byl původním povoláním loupežník.

     - Jan Žižka přišel o jedno oko, když mu do něj vletěla tříska.

O druhé pak přišel v nějakém boji, takže oslepl úplně.

      - Když Žižka zemřel, už to s husity nebylo ono.

 

Co byl feudalismus?

                        To si řekneme příště ! 

 

 

          

Moje slohová práce :

Moji rodiče

          Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce.
Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání.
      Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky,

 uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky.... ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka,

 otrok a jiné . 
      Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v  jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí

dělá současně.
      Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák , zatímco zadělá  na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací

a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Ve volném čase stačí i vyžehlit . Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí.

       Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole,

já mám na teplákách zašité nové díry , Olina má umyté vlasy a prádlo

 visí na balkoně.
       Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě igelitky s nákupem a v třetí.... ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.

Otec se neskládá ani nerozděluje.
         Nachází se v zaměstnání a doma. Doma ho ale najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami.
         Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy,

i když má taky dvě ruce, přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal.

         A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Jak umýt auto  ještě nezkoušel.
         Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje

 a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil . Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv.
          Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

 

Z Lojzíkových příběhů :

      1.